První písemná zmínka o výuce hry na hudební nástroje se datuje do předválečných let. V Týništi nad Orlicí vyučovalo převážně hru na housle a klavír několik soukromých učitelů. Ve městě působila významná osobnost tehdejšího hudebního a společenského života Stanislav Fettr, jehož hudební škola byla nejznámější. Později působil jako profesor gymnázia v Rychnově nad Kněžnou Kněžnou. Další významnou osobností v hudební historii města byl učitel hudby Jaroslav Dulíček, který se do Týniště nad Orlicí přistěhoval v roce 1931. Byl to výborný houslista a hudební pedagog, z jeho hudební školy později vyšla řada velmi dobrých hudebníků. Jmenujme alespoň klavíristu prof. Borka Srdečného, houslisty Jiřího Nováka (v letech 1979 - 1994 zastával funkci ředitele LŠU, ZUS), K. Nováka, J. Kopáčka, M. Čecha, V. Zemana, J. Haška, M. Ulrycha z Borohrádku. Mnozí z nich se uplatnili nejen na poli pedagogickém, ale byli také členy velkých orchestrů, s nimiž vystupovali na řadě koncertů v tuzemsku i v zahraničí.

Jméno učitele Jaroslava Dulíčka hrálo podstatnou roli v roce 1945, kdy se zakládala místní pobočka Městské hudební školy v Chocni (ředitel Doležal) a právě Jaroslav Dulíček byl jejím spoluzakladatelem. Hlavním cílem školy bylo realizování moderní výuky hudebních nástrojů v nových podmínkách. Situace ve městě dovolovala výuku na různých místech, takže se dnes již můžeme pousmát nad faktem, kde všude zněla hudba při výuce: např. v bývalém obchodu u Hlaváčků, v obecní škole, v přízemí domu čp. 195 vedle kina, v prostorách dnešního kadeřnictví na náměstí.

Netrvalo dlouho, kdy se především díky zájmu o výuku místní odbočka choceňské hudební školy osamostatnila a stala se Městskou hudební školou v Týništi nad Orlicí. Tento důležitý krok byl učiněn v roce 1949. Pro činnost této školy MěstNV tehdy uvolnil budovu bývalého "chudobince" (útulku pro přestárlé, opuštěné občany). Tato budova se stala pro výuku umění ve městě důležitou, protože po nejnutnějších úpravách slouží umělecké výuce dodnes (i s generální rekonstrukcí v letech 1983 - 1987).

Po osamostatnění Městské hudební školy se v roce 1949 - 1961 otevřela pobočka v Třebechovicích pod Orebem. Od 1. září 1951 až do roku 1964 byla založena další pobočka hudební školy v Kostelci nad Orlicí. Ředitelem obou poboček byl Václav Špatenka a po jeho smrti nastoupil do funkce ředitele Josef Kubíček.

Po vydání nového školského zákona v roce 1961 byla zřízena Lidová škola umění. Od tohoto roku se ve vedení školy postupně vystřídalo 6 ředitelů a například hudební výchova se v začátcích zaměřila na hru na housle, klavír, později akordeon, kytaru a hudební nauku (v současné době se hra na akordeon již nevyučuje). V roce 1990 došlo ke změně názvu Lidových škol na Základní umělecké školy. Byl to první krůček k uznání tohoto typu škol jako první stupeň uměleckého vzdělání.

Každý ze ředitelů přinesl do školy nový impulz uměleckého rozvoje. Největšího rozmachu na počátku svého samostatného působení dosáhla hudební škola za působení ředitele Josefa Kubíčka za účinné pomoci Jaroslava Dulíčka. Oba se velice aktivně mimo učitelskou práci angažovali ve společenském životě města. K převratnému rozšíření a zkvalitnění hudebních oborů a samotné výuky došlo za působení ředitele Jiřího Nováka, který převzal v roce 1987 téměř novou školu s cílem vybudovat z ní důstojný stánek hudebního, výtvarného, dramatického a tanečního umění. Což se mu dle mého názoru povedlo, takže poslední dva ředitelé (Mgr. Blanka Skalická a současný ředitel Mgr. Pavel Plašil) mohli stavět své představy o rozvoji školy na pevných základech.

Samotná budova na Tyršově náměstí byla před rozsáhlou rekonstrukcí pouze přízemní. Bylo v ní pět učeben a sociální zařízení. Budova neodpovídala tehdejším předpisům po stránce bezpečnostní, hygienické ani požární ochrany, její kapacita a možnosti nestačily k výuce všech dětí, výuka nebyla zajištěna v odpovídajících podmínkách. Proto rada MěstNV v Týništi nad Orlicí rozhodla zařadit přestavbu budovy Lidové školy umění do akce "Z". To se psal rok 1983.

Od září 1983, kdy byla stavba zahájena, bylo občany města, pracujícími z místních závodů a členy různých společenských organizací odpracováno 18 216 neplacených brigádnických hodin. Byla vytvořena stavba v celkové hodnotě 3 585 000 Kč. V té době vzniklo obdivuhodné dílo, na kterém se podíleli např. i pracovníci n. p. ČSHN (české hudební nástroje), kteří provedli obložení všech místností a vyrobili doplňující nábytek. [1]

Po dokončení prací měla (tak tomu je i v současné době) nová budova lidové školy umění 11 učeben, učebnu tanečního oboru, učebny pro výtvarný obor, ředitelnu, sborovnu, moderní sociální zařízení. Chloubou se stal i koncertní sál pro 80 posluchačů. Tento sál v pozdějších letech sloužil i pro nahrávání CD nejen souborů z týnišťské školy, ale např. i Rychnovského dětského sboru.

Budova školy se rozrostla. Bylo přistavěno 1. patro, směrem do zahrady přibyl velký a malý zrcadlový sál, v rámci této akce bylo zmodernizováno i veškeré zařízení školy.